A jak slaví svátky zimního slunovratu v Deabartu?
V době zimního slunovratu si v Deabartu připomínají sňatek Otce a Matky. Jako svatební dar dala Matka Otci slunce a on jí věnoval měsíc. Proto jsou tradiční výzdobou obydlí sluníčka, měsíčky a hvězdy spletené ze slámy nebo vyřezávané ze dřeva. Svátek trvá tři dny a tradičním pozdravem mezi lidmi v těchto dnech je „Mnoho slunce“.
Podle jedné z pověstí přinesl Otci slunce jelen na svém paroží. Bohužel sluneční žár ale jelenovi paroží sežehnul a Otec mu z vděčnosti za věrnou službu věnoval nové. Od té doby otec každé jaro povolává jelena, aby srazil z oblohy staré slabé slunce, které už ztratilo svůj žár. Jelen pak vynese na oblohu nové slunce a spálí si při tom paroží, proto je na jaře shazuje a dostává od Otce nové.
Protože je zvířetem slunce, je jelen tradiční součástí hostiny na oslavu slunovratu. To si ale mohou většinou dovolit jen zámožní lidé, ti chudší proto jelena nahrazují jiným zvířetem s rohy či parohy.
Oproti letnímu slunovratu, kdy mají zakázáno zpívat, je zimní slunovrat svátekm nian a jejich příběhů. Každý ze tří večerů slunovratu se lidé shromažďují a poslouchají zpěv nian, které během tři večerů zpívají tři příběhy – historii království, historii kmene a historii vesnice, či oblasti, kterou dotyčná niana spravuje.