Církev se dělí na dvě hlavní větve – Laghany, zasvěcené Otci, a Niany, zasvěcené Matce. Každá větev má své domy, tzv. dírneny, které kombinují prvky kláštera a školy. V dírnenu je určitá komunita stálých obyvatel a dále tam přicházejí mladí uchazeči, kteří zde 10 let studují, než získají titul laghana nebo niany. V dírnenech se uchovává vědění a kněží jsou téměř jediní, kdo umí číst a psát. Učedník může odmítnou na konci studia titul, ale platí pak dírnenu značnou částku, odvíjející se od toho, jak dlouho studoval, než odešel.
Pouze kněží smí vyslovovat jméno Otce a Matky. Kněží nepodléhají celibátu a mohou zakládat rodiny. Žijí do značné míry z poplatků za své služby, ale většinou mají i malou zahrádku a nějaký dobytek, takže na poplatcích nejsou zcela závislí. Platí se jim za jejich služby u porodu, svatby i pohřbu.
V Rícasealu vždy sídlí jeden laghan a jedna niana. Laghan má titul „Nejvyšší soudce“, Niana má titul „Nejvyšší ranhojička“. Jde o prestižní místa a Nejvyšší soudce a Nejvyšší ranhojička mají zároveň funkce hlavy církve.
Laghanové, zasvěcení Otci, fungují i jako soudci. Jsou vyučení v zákonech a pod dohledem náčelníka rozsuzují spory. Při rozsudku má poslední slovo náčelník (případně kníže, král), který ale většinou dá na radu laghana. Laghanové sestavují smlouvy zejména o dědictví a koupi a prodeji majetku, ale i svatební. Zároveň jsou také ceremoniářem při korunovaci a uvádění nových knížat a náčelníků do funkce a funguje jako oddávající na svatbách. Laghanové mají obvykle příjmy ze sestavování smluv a dělení dědictví. Laghanové jsou většinou muži, ačkoliv mohou být přijaty i ženy.
Niana, zasvěcená Matce, funguje zároveň jako vypravěčka příběhů, zejména na slavnostech, kde zpívá nebo přednáší balady. Funguje jako ceremoniářka na pohřbech a žehná novorozenému dítěti. Niany bývají zároveň často ranhojičky a určují vhodnou dobu k setí a sklizni, stejně jako radí v chovu domácích zvířat (určují, kdy a kde se mají připouštět zvířata, případně vybírají mezi zvířaty vhodné páry). Niany získávají peníze ranhojičským uměním a dostávají malý díl sklizně za své rady a odměnu, pokud je úspěšné připuštění hospodářských zvířat, které domluvily. Niany bývají ženy, ale mužům není zakázáno stát se nianou.
Lidé nosí své starosti a přání spolu s drobným darem ke kněžím – laghanovi pro záležitosti spravované Otcem, nianě pro záležitosti Matky. Ti vždy za úplňku přednášejí tyto prosby Matce a Otci na posvátném místě (obvykle velký kámen nebo strom někde poblíž vesnice, každá vesnice takové místo má), zbožní lidé mohou z dálky pozorovat. Ráno po úplňku pak chodí mezi lidmi a prozrazují jim odpověď Matky a Otce na jejich trápení, případně předávají či předepisují kouzla.